Vážené kolegyně, vážení kolegové

dovolte mi pár poznámek k situaci, která trvá.

Pokud má mít lékárenství nějakou budoucnost je skutečně třeba jeho "klinizace" tak, jak uvádí kolega Grodza, s tím lze jen souhlasit. Maximální zkvalitnění dispenzační činnosti a širší zavádění konzultačních služeb v oblasti správného užívání léčiv a podpora projektů, které tomu budou napomáhat, jsou tou správnou cestou.

Lékárenství má však další „budoucnosti“:

1. rozvoj jeho technologického potenciálu – celá oblast přípravy zvlášť náročných lékových forem, zde je možná a dokonce nutná klinizace
2. využívání nových technologií a zaměření se na bezpečnější podávání léčiv v rámci zdravotnických zařízení: např. jednodávkové systémy ...
3. a určitě bychom mohli jmenovat další...

Nelze položit rovnítko mezi klinizaci lékárenské činnosti a klinickou farmacii.

Klinická farmacie se opravdu v poslední době vyprofilovala do oboru nelékárenského, který pro svůj rozvoj potřebuje vzdělávací program, který vede své školence ke klinické práci na odděleních lůžkových zařízení nebo ke klinické práci v ambulantní sféře, nikoli ale k lékárenské práci. Starosti a obavy, že na lůžkových odděleních může klinickou farmacii praktikovat jenom někdo, kdo má zázemí v lékárně, protože ví, co je k dispozici a kolik co stojí a co je nejlevnější, jsou liché a vyjadřují představy pouze někoho, kdo nemá představu toho, co je na lůžkových odděleních ze strany klinického farmaceuta skutečně potřeba. V době výpočení techniky a propojení jednotlivých oddělení v rámci nemocnice – je tím nejjednodušším zjistit ceny a disponzibilitu. Nehledě na to, že je přeci možná spolupráce s kolegy z lékárny.

Je dobře, že legislativně bude možnost, aby oddělení nebo pracoviště klinické farmacie mohlo být organizačně začleněno buď jako součást zdravotnického zařízení lůžkové péče (pod náměstkem LPP) nebo jako součást zdravotnického zařízení lékárenské péče. Ale formu začlenění bychom měli nechat na osobě specialisty z klinické farmacie a na managementu nemocnice, jak si to uspořádá.

Nevím, proč se jako farmaceuti tak moc bráníme rozšířit svoje pole působnosti v rámci zdravotnických zařízení i mimo lékárnu.

Podle mých vlastních zkušeností jsme jako samostatné oddělení klinické farmacie, jako samostatný obor lépe lékaři vnímáni.

Vzdělávací program klinické farmacie nezahrnuje lékárenské činnosti, proto je naprosto správné, pokud se bude chtít farmaceut se specializovanou způsobilostí v klinické farmacii ve zdravotnickém zařízení lékárenské péče zabývat jinými (tedy lékárenskými) činnostmi, aby na něj bylo pohlíženo jako na kolegu s odbornou způsobilostí – tedy bez specializace. A je správné, aby si takový kolega dodělal příslušnou specializaci.

Myslím, že bychom měli ctít činnosti a kvalifikaci k nim.

Specializaci k lékárenským činnostem řeší specializace v lékárenství.

V zákoně máme dva základní obory – veřejné lékárenství a nemocniční lékárenství – a je třeba se s touto podmínkou vyrovnat, ať už si o tom kdokoli myslí cokoli.

Pokud odhlédneme od názvu specializace, rozdělení se nabízí zase podle kvalifikace k určitým činnostem:

1. lékárenství základního, 1. typu anebo tradicionalisticky - „veřejné lékárenství neboli lékárenství pro zařízení lékárenské péče bez odborných pracovišť“ (nazvat můžeme, jak chceme) – takový specialista by mohl vést odd výdeje pro veřejnost, odd. přípravy léčiv, veřejnou lékárnu a nebo ve skutečnosti lékárnu bez odborných pracovišť
2. lékárenství vyššího, 2. typu anebo tradicionalisticky - „nemocniční lékárenství neboli lékárenství pro zařízení lékárenské péče s odbornými pracovišti“ (zase nazvat můžeme, jak chceme, ale rozumím a chápu pojem nemocniční lékárenství i jako strategický tah k managementům nemocnic a souhlasím s tím) – takový specialista by mohl vést odd výdeje pro veřejnost, odd přípravy léčiv, veřejnou lékárnu, odd přípravy zvlášť náročných lékových forem, odd hromadně připravovaných léčivých přípravků – je třeba toto oddělení chápat nejen jako prostou výdejnu na žádanky, ale jako oddělení se specifickými činnostmi směrem k nemocnici, nemocniční lékárnu nebo tedy - lékárnu s odbornými pracovišti

Myslím, že je třeba se domluvit. Výše zmíněné by mohlo vyhovovat všem třem oborům, je to psáno s pochopením pro potřeby jak veřejného, nemocničního lékárenství tak klinické farmacie z pozice člověka, který pracoval 3 roky ve veřejném lékárenství, 13 let v nemocniční lékárně ve fakultní nemocnici a teď dva roky na samostatném oddělení klinické farmacie.

S pozdravem

V Praze 9.1. 2012

Jana Gregorová
předsedkyně Sekce klinické farmacie ČFS ČLS JEP
předsedkyně České odborné společnosti klinické farmacie ČLS JEP
člen Akreditační komise klinické farmacie